Fórum

Fórum

Diskuze na téma:

Četli jste dokument Hlavní směry? Podělte se o svůj názor!

Pro přidávání příspěvků musíte být přihlášen.

stránka: 1
Diskuze k Hlavním směrům
od Petr Černikovský > 17.01.2013 13:10:30

Dokument Hlavní směry najdete zde na webu v sekci Dokumenty.

Petr Černikovský
Příspěvků: 4
Registrován: 17. 01. 2013
Vypadá to hezky
od Miroslav Staněk > 10.02.2013 16:58:33

Jsem obyčejný učitel i když možná aktivnější než by bylo zdrávo. Dovolte mi abych přidal pár pohledů ze zdola.

Po přečtení hlavních směrů se zdá, že dokument postihuje většinu problémů, které ve školství jsou. Souhlasím a zároveň mám obavu, že vše zůstane jen na papíře. Ale pokusit se o to musíme. Protože naše školství nevzbuzuje naděje do budoucna.

Chtěl bych upozornit na některé problémy.

Realita bude vždy jiná, než ideál. Tedy je třeba koncipovat dokument s ohledem k reálným podmínkám ve školství, tak, aby byl splnitelný. Zohlednit slabé stránky systému(současný stav, ekonomická a "politická" situace).

S tím souvisí i monitoring skutečné situace ve školství. Strategie musí vycházet ze současného stavu, který nevím, zda je dostatečně zmapován. Pokud bych vycházel z veřejných zdrojů informací, pak mohu říci, že není.

Problém na který upozorňuji řadu let je motivace žáků. Především znevýhodněných.
Všechny koncepce nezohledňují mentální, sociální specifika žáků. Nerozlišuje se typ školy, ani schopnosti žáka. Předobrazem žáka je průměrný gymnazista či vysokoškolák. Zapomíná se na specifika vzdělávání nejmenších dětí(MŠ) na vzdělávání znevýhodněných dětí(Speciální školy a Učiliště).
Podobné zjednodušování platí i učitelské profese. Nerozlišuje se aprobace. To možná nedělá problémy na 1. stupni základní školy, ale rozhodně vadí na škole vysoké. Jaký je vlastně český učitel?

Další problém je nepředvídatelný vývoj kompetencí žáků. Dnes se žáci mění z roku na rok. To co fungovalo loni, letos už nefunguje. Zodpovědné orgány mají většinou 3 až 5 let zpoždění, než objeví novinky, které běžný učitel vidí hned.
Doba PC končí. Žáci dnes do školy nenosí notebooky, ale chytré mobily a tablety. V době, kdy školy s velkou slávou pořizují učebny PC jsou žáci někde jinde.
S tím souvisí i rychlejší mentální činnost dětí. Jsou akčnější v ovládání elektroniky. Ale jejich rozumové schopnosti a hlavně paměť klesá. To by ale měli zmapovat psychologové. Čím je dítě více znevýhodněno, tím je problém markantnější.
Čím je dítě více znevýhodněno, tím víc je neschopno kompenzovat nedostatky vzdělávacího systému vlastní aktivitousamostudiem (například využitím e-learningu).
Chybí zde rychlé a spolehlivé monitorovací nástroje, které v rozumném čase zjistí vývoj situace na poli vzdělávání a pak kvalitní vědecké zázemí, které bude schopno najít rychle způsoby řešení. Komunikace mezi složkami vzdělávacího systému je i dnes v době ICT pomalá.

Další problém je úbytek rozmanitosti vzdělávání.
Trh zaplňují zdánlivě výhodné a módní obory(ICT, ekonomika, management). Mizí školy s menšinovými obory. Tohle postihuje především odborné a učňovské školství.
Mizí kvalitní učitelé některých neoblíbených předmětů. Z rozhovorů s vyučujícími našich VŠ vím, že studentů učitelství fyziky je v ČR zanedbatelné množství(kvalita nevalná). Bude jistě zajímavé, jak se bude rozvíjet průmysl v ČR bez technicky vzdělaných lidí.
Bude-li méně kvalitních učitelů, budou nekvalitní žáci a tedy opět ještě méně kvalitních učitelů.
Alternativní způsoby vzdělávání to nezachrání.

To je zatím vše.
Hezký den:-)


Miroslav Staněk
Příspěvků: 1
Registrován: 10. 02. 2013
Návaznost středoškolského vzdělávání na trh práce
od Jan Meca > 14.02.2013 19:41:28

Vzdělávací strategie sice ve většině případu identifikuje problémy českého školství, ale neobsahuje jasné řešení. Dokument je příliš obecný. Postrádám konkrétní opatření a postupy řešení. Vzhledem ke svým zkušenostem bych chtěl popsat jeden problém, který považuji za nejpalčivější: Návaznost středoškolského vzdělávání na trh práce.

Stát by měl vytvořit takové podmínky, aby motivoval zaměstnavatele spolupracovat se školami na vzdělávání žáků. Školy nejen v oblastech s vysokou nezaměstnaností nemají možnosti nabídnout svým žákům plnohodnotnou praxi v podnicích. Právě tento nedostatek chápu jako jednu z hlavních příčin nezaměstnanosti absolventů škol. Je důležité podotknout, že ani zaměstnaní absolventi nemají dostatek praktických zkušeností a často jsou v zaměstnání konfrontováni s problémy, které nedokáží řešit. Systémové změny je dle mého názoru nutné nastavit i na straně škol (Zajištění praxí by mělo být méně problematické z pohledu BOZP, posílení praxe u maturitních oborů v RVP apod.)

V návaznosti postrádám ve vzdělávací strategii cestu pro lepší personální zajištění výuky odborných předmětů. Velmi mnoho průmyslových odvětví se dynamicky rozvíjí a školy s nimi nedokáži držet krok. Odborníci pracující ve firmách však nemohou legálně díky bariérám v zákoně o pedagogických pracovnících učit, byť částečně. Další zjevnou zábranou je, že školy na takové, i třeba částečné zapojení odborníků z praxe, nemají finanční prostředky. Tento nedostatek se také projevuje nezájmem inženýrů, techniků o trvalou práci ve školství. Školy nemohou konkurovat u těchto kvalifikovaných odborníků například z oblasti informačních technologií, elektrotechniky, strojírenství nebo stavebnictví platům v soukromém sektoru. Velmi často se stává, že příslušné, obvykle technické předměty, učí ve školách učitelé, kteří nejsou dostatečně odborně způsobilý. Školství je snad jediným odvětvím, kde všem bez ohledu na náročnost, exkluzivitu znalostí a odbornosti náleží téměř stejný plat. Ve školách se tak běžně stává, že učitel tělocviku má obdobný plat, jako inženýr s desetiletou praxí a zásobou skutečných odborných znalostí. Pouze pedagogické vzdělání nestačí pro zajištění odbornosti výuky. Sekundárně se to projevuje na odbornosti žáků a jejich uplatnitelnosti na trhu práce.

Více praxe žáků ve firmách bude mít jistě i další výhody. Je zjevné, že to co se žáci naučí ve škole, jim nevystačí na celý život. Tím více to platí v technických odvětvích. Jsou však často opomíjené důležité vlastnosti, které usnadní pracovní život dnešním žákům. Praxí ve firmách mohou získat návyky k zodpovědnosti, pracovitosti a schopnosti dotáhnout svěřené úkoly do konce. Tyto návyky budou potřebovat celý život a školy jim je neumějí většinou dát.

Profesní růst stávajících pedagogů odborných předmětů nemůže být postaven jen na „sdílení dobré praxe apod.“. Formulace v této části dokumentu ve mně vyvolávají dojem, že opět skončíme u (ne)odborných školení pedagogů, které nebudou mít hmatatelný dopad na jejich profesní růst. Jako jednu z možností vidím praxi pedagogů ve firmách, na kterou by mohli chodit do obdobných firem ve stejném období jako žáci středních škol. Považuji za nutné vytvořit mechanizmy, které takové sdílení skutečných praktických zkušeností umožní.

Řešením uvedených problémů by mohlo být například vytvoření systému daňových úlev pro zaměstnavatele poskytující zázemí pro praxi žáků i učitelů. Zavedení podpory praxí se musí podnikatelům vyplatit.

Jan Meca
Příspěvků: 1
Registrován: 14. 02. 2013
Děkujeme za Vaše podněty
od Petr Černikovský > 18.02.2013 10:32:08

Dobrý den, velmi děkujeme za Vaše podněty. Specifické vzdělávací potřeby žáků, jejich motivace, problematika adekvátní přípravy učitelů i spolupráce mezi školami a zaměstnavateli jsou bezpochyby důležitá témata, k nimž se strategie bude muset vyjádřit. Rád bych v této souvislosti ještě jednou pro pořádek připomněl, že dokument "Hlavní směry" onou strategií není - jde o vstupní materiál určený k veřejné konzultaci. Vlastní strategii, která zajisté bude obsahovat konkrétnější cíle a opatření, ministerstvo připraví až po důkladném vyhodnocení veřejné diskuze.

Petr Černikovský
Příspěvků: 4
Registrován: 17. 01. 2013
Stanovisko k dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky 2020+
od Marek Václavík > 07.03.2013 16:33:24

K uvedenému textu v dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky 2020 uvádíme:
ad) Bod 1:
Posílení relevance a prestiže školy a školního vzdělávání
Škola má v současné době své nezastupitelné místo ve společnosti. Odezva školy na nové trendy, potřeby společnosti a na technologie, se kterými se žáci a studenti setkávají v běžném životě, je velmi malá. Proto podporujeme záměr zvýšit flexibilitu školy vůči pozitivním novým trendům a technologiím. Zároveň zdůrazňujeme, že tento rozvoj nemůže být na úkor rozvoje mezilidské komunikace, interakcí učitel-žák a rozvoje mezilidských vztahů. V této souvislosti má škola posilovat v oblasti přípravy odolnosti žáka vůči negativním jevům ve společnosti, tudíž i v oblasti kritického přístupu k novým trendům, a postojům některých zájmových skupin. V rámci posílení relevantnosti školy by se měla strategie zaměřit právě na toto téma – role školy v posilování odolnosti vůči negativním jevům ve společnosti (kouření, alkohol, reklama, pokřivené jednání a chování, projevy extremismu apod.). Strategie vzdělávací politiky by se měla v tomto bodu zaměřit také na posílení motivace ke vzdělávání a k celoživotnímu učení. Zde má škola velké rezervy a je to jeden z důvodů úpadku prestiže školy.
Navrhovaná zamýšlená opatření by se měla posílit právě ve výše zmiňovaných oblastech. V oblasti rozšíření možností dosažitelného vzdělávání (a rozšiřování vzdělávací nabídky) by měla být upřednostněna kvalita před účelovou kvantitou.
Ještě považuji za důležité, aby škola spolupracovala s dalšími aktéry nejen z oblasti vzdělávání a stala se významným komunitním hráčem.

ad) Bod 2:
Odstranění slabých míst vzdělávacího systému
Pozitivně hodnotíme zaměření na posílení předškolního vzdělávání. Zároveň zdůrazňujeme, aby byla pozornost věnována plynulému přecházení z předškolního vzdělávání na 1. stupeň základní školy. Zároveň je potřeba posílit vzdělávání žáků na 1. stupni, zejména v 1. - 3. ročníku, kde dochází k upevňování vzdělávacích a další návyků a k rychlému rozvoji osobnosti (co se zanedbá na 1. stupni, na 2. stupni se jen těžce dohání). Podporujeme zvýšení otevřenosti a prostupnosti vzdělávacího systému, monitorování průchodu žáků vzdělávacím systémem a následnou flexibilní adaptaci jeho prostupnosti. Zároveň vybízíme k odstraňování segregace a k podpoře vzdělávání znevýhodněných žáků. V otázce odstraňování slepých vzdělávacích cest zdůrazňujeme nutnost tyto slepé cesty řádně definovat a jejich možné odstranění ze vzdělávacího systému důkladně kriticky hodnotit. Tímto vyjadřujeme obavu z významných negativních zásahů do školského systému. Ostatní opatření podporujeme a klademe důraz na zvyšování úrovně osvojování klíčových kompetencí.


ad) Bod 3:
Ověřitelné standardy jako předpoklad zajišťování kvality
K tomuto bodu podotýkáme, že předpokladem zajišťování kvality je především zavedení efektivního mechanismu zpětné vazby, evaluace a autoevaluace. Srozumitelně stanovené standardy mohou být pouze pomůckou k těmto procesům.
Zároveň jednoznačně podporujeme obecnou tezi, že zavedení rámcových a školních vzdělávacích programů bylo důležitým krokem vpřed, který by se měl dále významně podporovat a precizovat. Podporujeme záměr zpracování Národního programu vzdělávání, který bude garancí státu minimální úrovně vzdělávání žáků s podporou jeho překračování v rámci rozvinutí maximálního individuálního potencionálu žáků. Tento Národní program vzdělávání nesmí být limitujícím faktorem rozvoje. Zároveň zdůrazňujeme, že tento rámec nesmí být spjatý s hodnocením, na které navazuje financování jednotlivých škol. Evaluace kvality vzdělávání a rozvoje školy jako organizace musí vycházet z principů autoevaluace, především z hodnocení míry rozvoje a pokroku. Fungování školy by mělo vést k systému „učící se organizace“. Je důležité, aby strategie vzdělávací politiky stanovila obecný rámec, hlavní principy a účel Národního programu vzdělávání.
Ke standardům zaujímáme kritické stanovisko. Neboť z uvedeného dokumentu není patrný charakter těchto standardů, není možné tuto záležitost podpořit. Standardy vnímáme jako potencionální nebezpečný nástroj, který může vést k centralizaci školství a přerušení pozitivního směru tvorby a realizace kurikula. Zcela negativní postoj zaujímáme k hodnocení škol vůči standardům ve spojitosti s jejich financování. V tomto bodě apelujeme na důkladnou diskusi odborníků, učitelů z praxe, školitelů a dalších stran.
Zároveň podporujeme monitorovací systém výsledků vzdělávání, který je však navázán primárně na autoevaluační procesy.


ad) Bod 4:
Role učitelů jako předpoklad kvalitní výuky
K tomuto bodu máme několik připomínek včetně zásadních přesahů do praxe. Rozvoj profesionálního potencionálu pedagogů na úrovních všech stupňů škol (včetně pedagogů VŠ připravující učitelé pro realizaci povolání) shledáváme za zcela zásadní a klíčový krok směrem ke zlepšení stavu a zvýšení kvality školství v České republice.
Strategie v tomto bodu by měla vyjádřit nutnou potřebu zkvalitnění a rozvoje přípravy zájemců o učitelské povolání, včetně důkladného výběru uchazečů. To předpokládá změnu formy přístupu k tomuto problému a postupné systémové změny. Dle našich zkušeností je pro velké množství absolventů pedagogická fakulta cestou, jak získat vysokoškolské vzdělání, a nezamýšlí vykonávat učitelské povolání nebo jen přechodnou dobu. Vzdělávací politika by měla využít všechny nástroje k tomu, aby učitelská profese byla atraktivní a náležitě ohodnocena a pedagogické fakulty se staly prestižními a kvalitními vysokými školami, které budou přitahovat nejúspěšnější studenty, ze kterých bude prováděn pečlivý výběr uchazečů o učitelské studium uskutečňovaný vhodným způsobem.
Před tímto krokem je nutné, aby strategie vzdělávací politiky stanovila konkrétní kroky, vedoucí k vyšší kvalitě a rozvoji pedagogických fakult a fakult připravujících učitele, zejména v oblasti přípravy směrem k praxi – k rozvoji klíčových pedagogických kompetencí. Zároveň je nutné zajistit, aby pedagogické fakulty (ve spolupráci s dalšími organizacemi, např. neziskovými organizacemi zabývajícími se DVPP) byly schopny podávat dlouhodobou podporu učitelů v praxi a pomáhat jim v profesionálním kariérním růstu. To vyžaduje charakteristickou změnu přístupu ke vzdělávání budoucích učitelů. V této oblasti by v prvé řadě měla strategie vzdělávací politiky vybídnout a zajistit širokou diskusi napříč širokým spektrem odborníků z vysokých škol, dobrých učitelů z ostatních stupňů škol, pracovníků krajských a menších správních celků v oblasti školství, která by určila rámec přípravy adeptů na učitelské povolání a podpůrné sítě.
Je klíčové, aby strategie vzdělávací politiky stanovila vytvoření podpůrné sítě pro pedagogy. Ta by měla být dlouhodobým konceptem, který vede ke zvyšování profesionalizace pedagogů a k přímé podpoře pro jejich práci (např. předávání osvědčených postupů a nástrojů od nás i ze zahraničí, hledání vlastní cesty, prostor pro sdílení příkladů dobré praxe, apod.). Tuto roli mohou v současné době zastat mnohé dobře připravené neziskové organizace a občanská sdružení, která mají s tímto dlouhodobou zkušenost v rámci projektů a disponují osvědčenými postupy a nástroji.
Z těchto důvodů podporujeme zamýšlená opatření. Upozorňujeme však, že uvedená opatření musí být soustavou systematických kroků, které nebudou formální, ale formativní a budou brát zřetel na individualitu jednotlivých škol a jednotlivých učitelů.


ad) Bod 5
Kvalitní řízení vzdělávacího systému a posilování jeho kapacity
Tuto oblast považujeme za těžiště budoucí koncepce Strategie vzdělávací politiky 2020+. Hlavní směry strategie vzdělávací politiky obecně popisují nejzávažnější problémy řízení vzdělávacího systému. Zde bychom zvlášť zdůraznili nutnost zajištění kontinuity řízení vzdělávacího systému a dále zajišťování a posilování kompetentnosti řídících pracovníku (zaměřené na praxi). Je nutné zajistit, aby ve funkcích ředitelů škol byli školští manažeři, kteří jsou odborníci nejen na školskou problematiku, ale také jsou profesionálové v manažerských dovednostech. Je potřeba nastavit systém trvalé a účinné podpory a rozvoje těchto pracovníků. Je také důležité zajistit, aby tutéž odbornou kompetentnost a podporu měli zřizovatelé škol a školských zařízení. Ze zkušeností vyplývá, že jejich neodborné a nekompetentní zásahy jsou často pro samotné školy devastující. Zřizovatelé škol musí též sloužit jako podpora pro školy a školská zařízení. Strategie by se měla v tomto bodě věnovat také školské administrativě a úředním úkonům. Je potřeba dbát na to, aby administrativa byla přenášena na školní úředníky nikoliv na učitele, ředitele a školy samotné. Úkolem strategie proto musí být též osvobození od přebytečné administrativy škol.
Posledním bodem, který chceme k obecné koncepci zdůraznit, je pokračování v posilování decentralizace systému řízení českého školství. Tato decentralizace musí být systematicky provazována s precizním systémem vnitřní kontroly a zpětné vazby, tedy evaluace a autoevaluace. Tyto evaluační procesy taktéž zajišťují systém zvyšování kapacit, kompetencí a kvality.
Hlavní zamýšlená opatření doporučujeme rozšířit a precizovat vzhledem k výše uvedeným faktorům.


Závěr:
Dokument Hlavní směry strategie vzdělávací politiky 2020 je v obecné rovině vyhovující jako základ pro další strategický dokument. Obsahuje základní pilíře, teze a návrhy opatření, ke kterým přiřazujeme obecné souhlasné stanovisko - s přihlédnutím ke komentářům k jednotlivým bodům. Zdůrazňujeme však to, že především záleží na dalších konkrétních krocích, které budou pozitivně, v duchu těchto hlavních směrů, ovlivňovat vývoj českého školství. Nestanou se tak pouze formálním „nařízením“, ale formativním živým mechanismem vedoucím k popsaným efektům.
Strategické plánování a všechny zamýšlené realizační postupy by měly vycházet z osvědčených postupů již realizovaných u nás nebo v zahraničí. Pro další potřebné poznatky by měl být nastaven systém spolupráce s výzkumnými středisky a vysokými školami, realizující výzkumné záměry v těchto oblastech a dále s učiteli z praxe, neziskovými organizacemi věnujícími se edukaci a se školiteli v oblasti vzdělávání. Jedním z pilířů efektivní vzdělávací politiky a efektivního rozvoje školství je zadávání výzkumných záměrů pro potřeby rozhodovacích procesů výzkumným pracovištím, které standardizovanými metodami získávají potřebné poznatky a data. Zároveň nesmí být opomíjena široká odborná diskuze zástupců všech aktérů vzdělávacích procesů vedoucí k obecně podporovanému modelu. Je důležité, aby byl brán též zřetel na obecné zkušenosti vykonavatelů edukačních procesů a aktivit.

Marek Václavík
Příspěvků: 3
Registrován: 06. 02. 2013
Diskuze
od Ludvík Burian > 17.03.2013 13:27:20

Petr Černikovský mimo jiné napsal "... Rád bych v této souvislosti ještě jednou pro pořádek připomněl, že dokument "Hlavní směry" onou strategií není - jde o vstupní materiál určený k veřejné konzultaci. Vlastní strategii, která zajisté bude obsahovat konkrétnější cíle a opatření, ministerstvo připraví až po důkladném vyhodnocení veřejné diskuze...". Tedy znovu diskuze o něčem, co jsme už mnohokrát za uplynulá, dnes už desetiletí, prodiskutovali. Mazitím přijdou volby, změní se vláda, a budeme začínat opět diskuzí o tom, co by kdyby. Od roku 1990 čekám na konkrétní, smysluplné vyjádření kompetentních míst, jak to s českým školstvím bude. Snad se dočkám.

Ludvík Burian
Příspěvků: 1
Registrován: 07. 02. 2013
„Není nutno se o práci stále radit, je třeba také jednat…“
od Ivo Holava > 20.03.2013 20:25:40

Rozumím, jak je dokument "Hlavní směry" míněn, souhlasím ale s panem Ludvíkem Burianem, že do voleb se zřejmě stihne pouze uzavřít diskusi k tomuto dokumentu, nic více a hrozí, že nový ministr opět začne diskutovat… Bylo by přínosné, aby měl stávající ministr prof. Petr Fiala po volbách možnost (a chtěl) ve své práci pokračovat a začal opravdu realizovat potřebné změny. Věřím, že má dostatek odvahy se do toho, se svými stávajícími (příp. i nyní mu zcela neznámými osobami), pustit.

Všichni jistě vnímáme současné školství jako zastaralé a neefektivní, všichni víme, že neodpovídá současným možnostem a potřebám. Aby bylo opravdu efektivní, bohužel nestačí provést pouze kosmetické změny. Nelze ho vytrhávat ze stávajícího ekonomicko-společenského systému. V současném systému je ekonomika na prvním místě a výše HDP ukazatelem prosperity. Jsme nuceni žít spotřebním způsobem života. Současné zákony se snaží každého přinutit, aby spotřebovával při dosahování svých cílů mnohem více finančních prostředků a času než je nezbytně nutné. Bohužel i vzdělávací systém se stal jedním z nástrojů podněcování růstu HDP. Nejen děti, ale i dospělí jedinci jsou nuceni vzdělávat se institucionalizovanou formou vzdělání a to i za situace, kdy již disponují všemi potřebnými vědomostmi. Tragédií současného systému je, že čím je člověk starší, tím více se mu uzavírá možnost vykonávat určité profese, neboť z časových důvodů nemůže zákonem stanovené "certifikované" vzdělání získat. Jsou vytvořeny umělé bariéry, jsou vytvořeny chráněné profese, jedinec v určitých situacích nemůže své vědomosti a dovednosti uplatnit v praxi. Musí využít služeb jiných jedinců (uměle roste obrat a zaměstnanost).

Pokud je opravdu reforma českého školství míněna vážně, je nutné:
1) Zrušit všechny bariéry, které brání jedinci uplatnit získané vědomosti a dovednosti v reálném životě (např.: V současné době není strojnímu inženýrovi povoleno, aby si vyprojektoval a postavil si svůj vlastní dům, natožpak podnikal v této oblasti. Musí využít služeb jiných osob. Přitom projektovat podstatně složitější věci - kosmické rakety, letadla, vlaky, zařízení do jaderných elektráren, atd. je mu dovoleno.) U mnoha profesí existuje absurdní ochranářský systém. Je nutné umožnit každému jedinci, aby měl během svého života možnost libovolně měnit profese, pokud disponuje potřebnými vědomostmi a dovednostmi.
2) Dokončit Národní soustavu kvalifikací (http://www.narodni-kvalifikace.cz). Pro všechny profese (nejen "dělnické") dokončit klasifikaci minimálních znalostí a dovedností potřebných pro získání povolení vykonávat určitou profesi.
3) Uznat kvalifikaci jedincům, kteří získali vzdělání v příbuzném oboru. Umožnit jedincům, kteří nemají vzdělání v oboru nebo příbuzném oboru vykonat znalostní (příp. dovednostní) zkoušku bez nutnosti vykázat předešlé vzdělání. Umožnit ostatním jedincům absolvovat přípravný specializovaný intenzivní kurz, ve kterém se s pomocí lektora budou moci ke zkouškám připravit. Po úspěšném absolvování zkoušky pak bude moci daný jedinec bez dalších bariér vykonávat danou činnost. Znamená to odebrat různým komorám, cechům, komisím, atd. pravomoc rozhodovat o tom, kdo a za jakých podmínek danou profesi může vykonávat.
4) Z NSK (bod 2) vyplyne náplň specializovaných intenzivních kurzů, které budou SŠ a VŠ všem, kteří nejsou schopni vědomosti či dovednosti získat jinými cestami, bez věkového omezení (ale za úhradu) zpřístupňovat.
5) Založit a státní institucí provozovat centrální Národní vědomostní zdroj ČR (více v knize ISBN 978-80-7395-520-5), který podstatným způsobem zefektivní mechanismus generování a sdílení odborných vědomostí a nenásilným způsobem propojí institucionální formu vzdělávání s ostatními formami učení.

Nepochybuji o tom, že občané České republiky mají před sebou pozitivní budoucnost. Naše rezervy a potenciál jsou obrovské, máme veškeré předpoklady žít kvalitativně mnohem hodnotnější a klidnější život v porovnání se současným.

Na závěr mi dovolte jednu citaci:
"Není nutno se o práci stále radit, je třeba také jednat, třebaže z počátku nemůže být všechno dokonalé. Je lepší v něčem pochybit, než promeškat všechno… Někdo řekne, že se to zdá namáhavé. Odpovídám: Spíše se to zdá, než je, pustíme-li se do toho rozumně a opravdově budeme o to usilovat.": Jan Amos Komenský v roce 1668… :-)

Ivo Holava
Příspěvků: 1
Registrován: 20. 03. 2013
Úvaha nad dokumentem Strategie vzdělávání 2020
od Hana Makovičková > 01.04.2013 18:23:52


Citace dokumentu: Vzdělávání je přístupné všem, funguje efektivně, spravedlivě a dává všem stejnou šanci.
Komentář: Tak by to opravdu mělo být, ale ve skutečné praxi nelze zajistit.
Citace: Žáci a studenti vědí, co se od nich na každé úrovni vzdělávání očekává.
Komentář: To by určitě žáci, studenti a rodiče určitě vědět měli a lze to zajistit určitými dokumenty.
Citace: Vzdělávání neprobíhá pouze ve škole. Ve škole se lidé jen setkávají se svými vrstevníky – více času stráví na internetu a u televize.
Komentář: Tato situace je stejná od založení škol. S výjimkou televize a internetu – dřív zase běhali venku, četli a poslouchali příběhy starších. Škola samozřejmě musí reagovat a usměrňovat, také tyto zdroje využívat.
Citace: Žáci současných škol budou pracovat v profesích, které ještě neexistují.
Komentář: Proto je nutná motivace k celoživotnímu učení. U žáků ZŠ je vzhledem k věku nedosažitelná.
HLAVNÍ SMĚRY:
1. Posílení prestiže školy
Navrhovaná opatření jsou jen obecná, konkrétní kroky chybí, nejsem schopna okomentovat.
2. Odstranění slabých míst
Zaujala mě nutnost kvalitního předškolního vzdělávání pro všechny děti bez ohledu na zaměstnanost matek. V posledních letech se neustále mění postoj odborníků i veřejnosti k předškolnímu vzdělávání. Jednou musí mít učitelky vysokou školu, hned další rok může vychovávat děti kde jaká sousedka. Jednou je dobré, aby bylo dítě s matkou co nejdéle doma, další rok je zase nutné zapojit je do kolektivu vrstevníků. Někdo preferuje třídy věkově smíšené, někdo zase striktní rozdělení podle věku. Některým rodičům zase slouží předškolní zařízení k „odkládání“ dětí s názorem: „Ať je to naučí ve škole“. Předškolní vzdělávání je podle mě opravdu nutné. Dětem však musí být nastolen přiměřený řád – nemůže si každý dělat a říkat na co má náladu. Musí se učit soustředit se a naslouchat druhým.
Vysokoškolské vzdělání jistě musí být kvalitní, ale nemůže zajistit užitečnost všem absolventům v praxi. Financování vysokého školství je problematické – státní finance studenti často zneužívají neopodstatněným prodlužováním studia a často po studiích ani nechtějí pracovat v oboru. Soukromé financování zase zajišťuje vzdělání jen bohatým. Ani jedna z variant zároveň není zárukou kvalitního studenta.
3. Ověřitelné standardy
Podle mého názoru není stanovení standardů a jejich testování zárukou zvýšení kvality výuky. Dosažení očekávaných výstupů a kompetencí není možné dosáhnout u všech žáků na všech školách. Přesto si myslím, že je dobré standardy zachovat a stanovit určité srovnávání a testování. Vždy však budou ve třídách silnější a slabší žáci. Nelze podle testu hodnotit všechny schopnosti konkrétního žáka. Nedokážu posoudit, jestli je prospěšné zpracovat jeden testovací program (jedna firma, společnost), nebo zapojit více druhů pro srovnání a kontrolu. Při posuzování úrovně školy je nutné brát v úvahu potenciál žáků, se kterými škola pracuje. Obnovila bych znovu přijímací zkoušky na střední školy s maturitou. V učňovských oborech souhlasím se zapojením firem, které mají o určité profese zájem.
4. Role učitele
Ano, je nutné ji posilovat. Změnit možnosti a financování DVPP. Projekty z EU mnohdy mrhají penězi. Nelze změnit osobnost konkrétního učitele. Učitel s kariérovým postupem = několik úspěšně složených zkoušek, nemusí být dobrý učitel. Bude se stejně cítit finančně nedoceněn za vynaložené úsilí na studia. Bude mu pak chybět elán a čas pro práci s dětmi, žáky. Někteří učitelé si musejí přivydělávat vedlejšími pracovními poměry a nemohou se věnovat ani kariérnímu růstu, ani řádné přípravě na výuku.
5. Kvalitní řízení vzdělávacího systému
Nutná politická stabilita – nestřídat vlády a ministry po roce. Zavedení jednotných osnov (výstupů) – vyhovuje i současné RVP, jen například rozpracování RVP do ročníků.
Finance na pomůcky, učebnice a technické vybavení přerozdělovat do všech škol, ne jen projektově. Ředitelé škol se potom stávají jen úředníky.


Poznámka: Učitelé před zavedením ŠVP upozorňovali na možné problémy, že každá škola bude učit něco jiného, nebude možné srovnání, přestupy žáků apod.

Společnost se pořád vyvíjí a posouvá různými směry, proto je nutné i ve škole na toto reagovat. Přeji všem politikům i pedagogům dobré nápady a elán do další práce.
Mgr. Hana Makovičková ZŠ a MŠ, Blížkovice, okr. Znojmo

Hana Makovičková
Příspěvků: 1
Registrován: 01. 04. 2013
Absence dalšího vzdělávání ve Strategii 2020
od Erika Konupčíková > 21.10.2013 10:27:44

Ve Strategii je další vzdělávání (DV) uvedeno jen ve svou významech. Stručně je zmíněno v přehledu zásadních kroků v jednotlivých oblastech vzdělávání, kde je zmíněno v rámci dalšího vzdělávání jen budování Národní soustavy kvalifikací. Ve druhém významu je další vzdělávání pojímáno ve smyslu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Vzhledem orientaci zemí EU a také Evropské komise na problematiku dalšího vzdělávání jako jednoho ze zásadních nástrojů mj. i pro řešení současné situace zvyšující se nezaměstnanosti, nárůstu dlouhodobé nezaměstnanosti či problematice předčasných odchodů ze vzdělávacího systému, je takto omezený pohled na funkci a význam dalšího vzdělávání v ČR tristní.
Oproti ve Strategii uvedené informaci, že další vzdělávání jako celek je upraveno zákonem 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, je faktem, že další vzdělávání takto upraveno není. Oproti většině zemí EU nemá ČR stále zákon, který by jasně upravoval další vzdělávání jako systém a proces, uvedený zákon se zaměřuje jen na jednu jeho část, kterou je uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Vůbec se tak nezabývá tématy systému dalšího vzdělávání, podpory a financování ze strany státu a dalších subjektů, kvality či dostupnosti dalšího vzdělávání pro různé cílové skupiny.
Výstup: další vzdělávání jako klíčová součást systému celoživotního učení a vzdělávání, respektive rozvoje lidského kapitálu v ČR, je v návrhu Strategie zcela opomenuto. Nezařazení dalšího vzdělávání jako klíčové součástí vzdělávacího systému ČR je zcela v rozporu nejen se schválenými dokumenty na úrovni ČR (Strategie celoživotního učení, Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy a další), ale také na úrovni EU (“Education and Training 2020”, Erasmus+ Programme) či dokonce UNESCO (Souhrnná zpráva UNESCO o vzdělávání dospělých a další).
Návrh: integrovat do struktury Strategie další vzdělávání jako samostatnou, autonomní součást vzdělávání systému v ČR, vymezit pro něj jasnou prioritu, jednoznačné úkoly a odpovědnosti.

Erika Konupčíková
Příspěvků: 1
Registrován: 21. 10. 2013
Stanovisko Svazu průmyslu a dopravy ČR
od Miloš Rathouský > 22.10.2013 14:55:06

Po prostudování předloženého informačního materiálu pro veřejnou diskuzi ze dne 26. 9. 2013 uplatňuje Svaz průmyslu a dopravy ČR (SP ČR) následující připomínky:

1. Požadujeme zařadit mezi navrhované hlavní směry intervence „Zajištění relevance a kvality vzdělávání ve vazbě na potřeby trhu práce“.
Tato připomínka je zásadní.

Zdůvodnění:
Zásadně nesouhlasíme s tím, že v materiálu navržené směry se orientují jen na podporu „vzdělávání pro vzdělávání“. Vzdělávání nemůže být hodnotou samo o sobě, pokud ji není možno s něčím porovnávat, k něčemu vztahovat, kde použít. Také vzdělávací systém nemůže ve společnosti stát nezávisle, či odtrženě od jejích ostatních systémů, v tomto případě hlavně mimo potřeby a fungování trhu práce. Dokud je vzdělávání financováno z drtivé většiny z veřejných zdrojů, není možno akceptovat takové investice, které nejsou směřovány k uplatnění absolventů na aktuálním trhu práce (tj. k první kvalifikaci). To není nijak v rozporu se skutečností, že v budoucnu budou muset několikrát tuto vstupní kvalifikaci změnit, a to s využitím funkčního systému dalšího vzdělávání. Rozhodně však odmítáme takové nastavení systému, které vědomě vyrábí budoucí nezaměstnané jen pod vidinou krátkodobého zisku vzdělávacích institucí, vyplývajícího z normativního financování (financování „na hlavu“). Proto požadujeme zařazení strategického směru věnovaného rozvoji kompetencí a dovedností, které jsou přímo navázány na kompetence a dovednosti, vyžadované trhem práce. Upozorňujeme také, že vzhledem účelu Strategie nebude možno v případě absence tohoto strategického směru využívat prostředky z připravovaného Operačního programu Věda, výzkum a vzdělávání pro intervence do specifického cíle Zvyšování kvality odborného vzdělávání včetně posílení jeho relevance pro trh práce (SC 6).

2. Požadujeme zařadit mezi navrhované hlavní směry intervence „Dokončení fungujícího systému dalšího vzdělávání (celoživotního učení)“.
Tato připomínka je zásadní.

Zdůvodnění:
Vzhledem k tomu, že Strategie si klade za cíl zastřešit všechny typy a úrovně vzdělávání v ČR, je překvapivé, že podpora dalšího vzdělávání (celoživotního učení) není v dokumentu vůbec zmíněna (byť se v úvodní vizi na koncept celoživotního učení odvolává!). Z pohledu SP ČR Je nezbytné dobudovat pilíř dalšího vzdělávání, který bude rovnocenný vzdělávání počátečnímu a umožní občanům, kteří již jednu kvalifikaci mají (tzn., že prošli počátečním vzděláváním) v kterékoli fázi jejich profesního života doplnit a nechat si ověřit své dovednosti a získat nové kvalifikace, nutné k jejich další aktivní účasti na trhu práce. K tomu je třeba dokončit tvorbu Národní soustavy kvalifikací (NSK) a provázat ji jak se soustavou povolání, tak s rámcovými vzdělávacími programy. Pokud má Strategie deklarovanou ambici zahrnout v delším časovém horizontu opatření, navrhovaná Strategií celoživotního učení (MŠMT 2006), musí tuto oblast také samostatně (nebo průřezově) reflektovat. Ohledně vazby na přípravu Operačního programu Věda, výzkum platí stejná poznámka, jako u předchozí připomínky.

Miloš Rathouský, SP ČR

Miloš Rathouský
Příspěvků: 1
Registrován: 22. 10. 2013
stránka: 1
Přihlásit se Nová registrace